Kulový blesk
V Rožmberku jednoho dne udeřil z čistého nebe do baráku u řeky kulový blesk. Vyhodil z domu babu i s postelí. Babě se nic nestalo, jenom dveře byly na třísky a uvnitř spoušť a všechno na cimpr campr.
Tak to aspoň vypravoval Láďa na cestě od Veverek.
Ve skutečnosti v Rožmberku u řeky žádná babka nebydlela. A Láďa…
Láďa jen blbě kecá.
Zloděj času
V těch časech žil v Rožmberku zloděj času.
Přišel, zaklepal, řekl dobrý den, nebo dej vám milý pánbů nebe, a když se usadil v kuchyni, nebo v parádním pokoji, řekl: Přišel jsem vás připravit o trochu vašeho času.
No bóže. Všichni nad tím jen mávli rukou. Kvůlivá chvilce člověka neubude. A času máme. Dyť je neděle a do kostela už se dávno nechodí, nějak se to v nových časech nehodí, na zahradě se nedělá a na karty je vždycky času dost. Tak si sedněte semka, ať nám hlavně nevynesete spaní.
Poseděl, vyptal se, co tady a tam, sem tam řekl, co je kde za novinky, ve Větřní nebo až v Krumlově.
Jenom starej Semerád remcal, ale co do něj, ten remcal, remcá a remcat bude. To už je taková povaha. Času je málo a ten – ten nám ho eště ukrádá.
Je to přeci slušný člověk. No dyť to povídám, slušnej chlap, říkal o něm Zemek. Říkali to všichni, říkal to kdekdo. Jenom ten Semerád remcal.
A pak najednou umřel.
Co teď? Ptali se lidé. Co se vším zbytečným časem? Nikdo nevěděl. Do kostela chodit zapomněli a na karty, na karty bylo moc brzo.
Špatná zpráva
Ten muž Vaškovi zavolal v šest odpoledne.
Vy mě neznáte, řekl. Já vám chci říct, že vaše žena měla nehodu.
Cože? Řekl Vašek.
Nabourala autem.
Cože?! Vykřikl Vašek, a hned si vzpomněl na skoro nové auto, na naleštěné plechy. A kde teď je?
Je teď u mě?
Moje auto! Zařval Vašek.