Životopis

Narodil jsem se tam, kde lišky dávaly dobrou noc, kde v polích, která moji rodiče nesměli orat, sít a sklízet, hvízdaly kulky ze samopalů vystrašených vojáčků nad hlavami lidí, kteří nechtěli žít s komunisty v jedné zemi. Chodil jsem do školy a po škole na ryby, a výsledkem téhle kombinace byla po mnoha letech knížka lyrických povídek Kdo se dotkne duhy. Komunisté mi za ni nabídli cenu Jiřího Wolkera, když jsem odmítl nominaci, nedali mi šanci vydat další.

Vystudoval jsem právo v zemi, kde právo neznamenalo téměř nic. Před koncertem Plastic People v Rudolfově jsem okusil chuť pendreků Pohotovostního pluku. Prodával jsem válcovací tratě a psal své lyrické povídky a viděl bídu na východ od nás, v té zemi, kde zítra znamená pořád ještě včera, v té zemi, která dnes už naštěstí neexistuje, ale jejíž pohrobci zvedají hlavu a řinčí zbraněmi.

Znám drátěné radlice obrněných vozů, které rozrážely studenty 17. listopadu 1989 na Národní třídě. Byl jsem u založení Občanského fóra. Vedl jsem kontrarevoluci v Československé tiskové kanceláři. V trezoru ústředního ředitele, bývalého komunistického špeha v Maďarsku, jsme našli pistoli (na co nebo na koho?) a několik udavačských dopisů, kterými nám udavači, i když nechtěně, udali sami sebe. Zdál se to být konec jedné neslavné éry. Jenomže fízlové vytrvali a dál těží z lidské slušnosti.

Byl jsem dva a půl roku hradním zpravodajem ČTK. Mohl jsem být po mnoha letech prvním českým novinářem, který píše o prezidentovi, a ten současně není vysokým komunistickým funkcionářem, právě naopak. A byl jsem zřejmě první, kdo vystřízlivěl z nadšení, že pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí. Ale tvrdím, že je třeba dělat vše pro to, aby neprohrály.

Mluvil jsem s americkými prezidenty Reganem a Bushem, pil jsem pivo s ministry zahraničí Itálie a Francie a snášel rány od tělesných strážců snad poloviny zeměkoule. I to stálo za to.

Řídil jsem domácí zpravodajství MF Dnes a hádal se s pár hlupáky o důležité věci i hlouposti až k žaludečnímu vředu. Nechal jsem to být, opustil  jsem novinařinu a stal jsem se soukromým podnikatelem, který živí sebe sama. A to je všechno. Skoro všechno. Lyrika byla pryč, ae věřil jsem, že aspoň pro sebe a možná ještě někokolik málo čtenářů mohu svět učinit básní.

Byl jsem na volné noze a poté řídil Zemské noviny a České/Českomoravské Slovo, byl jsem zase na volné noze a poté řídil krátký život Deníku Impuls k jeho zániku, pak zase na volné noze a potom v bulvárním týdeníku Spy, nakonec ve Večerníku Praha, který jsem měnil na Šíp... Prodělal jsem dlouhou, několikaltou detoxikační kůru, v níž jsem se zbavoval závislosti na médiích.

Dost kostrbatý životopis! Ale co chcete, prožil jsem velkou dobu. A nějaká menší by mi zřejmě nebyla milejší.

A ještě jednou, tentokrát v bodech:

  • Vzdělání: gymnázium s humanitním zaměřením a Právnická fakulta Karlovy univerzity. Speciální kurs: Úloha médií ve svobodné společnosti v USA. Jazyky: angličtina, ruština.
  • 1977 – 1984: podnik zahraničního obchodu Škodaexport Praha. Vývoz investičních celků, především na východní trhy (bývalý SSSR, reexport Pákistán a Irán).
  • 1984 – 1993: Československá tisková kancelář. Zpravodajství z Občanského fóra a všech nově vznikajících politických subjektů. Po zvolení Václava Havla do prezidentského úřadu hradním zpravodajem (až do jeho abdikace v létě 1993). Mluvčí Občanského fóra v ČTK.
  • 1993: Lidové noviny, tři měsíce zástupcem vedoucího oddělení domácího zpravodajství.
  • 1993 – 1997: MF DNES, postupně vedoucím oddělení domácího zpravodajství a regionálním managerem. Vytvoření a řízení největšího a nejlepšího oddělení domácího zpravodajství v zemi. Založení editorského systému, prvního v českých médiích, a pátrací žurnalistiky, zavedení nových, pro českou žurnalistiku nových, žánrů, mj. feature (story). Vytvoření sítě regionálních redakcí MF DNES a regionálních příloh. Vytvoření manuálu pro práci redaktorů. Prodej: cca 500.000 kusů.
  • 1997 – 1999: soukromý podnikatel v oboru konzultace a analýzy. Vytvoření vlastního e-magazínu Atakdál (www.atakdal.cz), vlastně jeden z prvních blogů, i když se jim tak neříkalo.
  • 1999 – 2001: Zemské noviny a Slovo, šéfredaktor. Zkvalitnění obsahu, nový layout a nové rubriky, nové a kvalitnější personální obsazení redakce, zvýšení kreditu a důvěryhodnosti obou listů a hlavně zvýšení prodeje. Elektronická příloha Českého Slova Slovo ON-LINE (www.slovo-online.cz). Vytvoření etického kodexu a manuálu pro redakci. Společný prodej: cca: 200.000 kusů.
  • 2001 – 2002: společnost Euronews Praha, manager projektu. Příprava projektu nového zpravodajského týdeníku o Praze a pro Pražany. Nerealizován.
  • 2003 – 2003: soukromý podnikatel v oboru konzultace a analýzy a spolupráce s Vydavatelstvím Impuls. Změna nekvalitního projektu, redesign deníku Impuls, nový obsah, nové rubriky, nový redakční tým.
  • 2004 – 2004: časopis Spy, šéfredaktor. Obsahové a grafické změny titulu, zvýšení prodeje, který dlouhodobě klesal.
  • 2004 – 2006: vydavatelství VLP, šéfredaktor Večerníku Praha, později Šípu a současně šéfredaktor centrální redakce Deníků Bohemia a Moravia. Příprava několika projektů na obsahovou a grafickou změnu Večerníku Praha, který dlouhodobě stagnoval a kterému ubývali čtenáři. Vydavatel si vybral bulvární cestu. Přebudování redakce a stabilizace prodaného nákladu. Přeměna bývalé pražské „večerky“ na celostátní deník s názvem Šíp. Prodej: cca 140.000 kusů. Zpracování projektu proměny deníků Bohemia a Moravia na „Deník“, nového layoutu, obsahu a manuálu pro redaktory.
  • 2006 – dosud: soukromý podnikatel v oboru konzultace a analýzy a tiskový mluvčí.