Společnost

Kouření škodí zdraví

Chci vám říct, že se nám tady za našeho souhlasného hýkání nebo pasivního očumování rodí paternalistický stát, který ví lépe než kdokoli z nás, kdy a kde se smí kouřit, a kde ne. (Jsem nekuřák a kuřáky v restauraci snáším stále méně, ale to se dá vyřešit jiným způsobem než jednoduchým zákazem.) Jednou nám určí, kdy smíme jet autem, svítit a topit, koupat se ve své vlastní vaně. A potom, co máme říkat, co si smíme myslet…
Stát, případně obec, nás svými zákazy a příkazy obkličují jako nepřátelské vojsko. Má to snadné, my se nebráníme. Vymýšlejí si stále nové regulace sankce a pokuty. Každý den přicházíme o kousek svobody, protože se o nás na základě nesmyslných zákonů a vyhlášek starají státní úředníci, státní zástupci a policisté (a jejich nejhorší varianta strážníci městské nebo obecní policie).
Je mi to krajně podezřelé. Stát, který neumí účinně bojovat s kriminalitou, včetně těch nejhorších forem, který se v podobě policie prakticky stáhl z veřejného prostoru do kanceláří, kde vydává potvrzení, že nás někdo okradl, znásilnil nebo zabil, si myslí, že ví lépe než my, jaké nebezpečí nám hrozí při inhalování cigaretového kouře, pojídání tučných anebo sladkých jídel a popíjení alkoholu.
Fakt, kouření škodí zdraví, státní blbost škodí víc.

14. 12. 2016

Dějiny vás nepoučily

Lidé mají krátkou paměť a novináři bohužel také.
Co je šokujícího na tom, že prezidentský kandidát Donald Trump vyhrožoval Hillary Clintonové, že ji dostane do vězení? Miloš Zeman ještě ve 20 století před volbami také vyhrožoval oponentům z ODS, dříve než s nimi zavřel opoziční smlouvu, že je Bašta (rozuměj budoucí ministr v jeho vládě) dostane do tepláků (kriminálu).
Aspoň v tomhle jsme před USA aspoň o krok napřed.

11. 11. 2016

Na Zemana je spolehnutí

Miloš Zeman vychází z předpokladu, že jakákoli lež se může stát pravdou, pokud ji vysloví on, a že si nikdo jeho slova nebude ověřovat. Má pravdu… Má pravdu v tom, že jeho voliči si je ověřovat nebudou, nepotřebují to, ani nechtějí.
Zeman řekl, že Hůlka má nabídku z Vídeňské státní opery. Vídeňská opera to popřela. Takže taková nabídka nikdy nepadla, a pokud to byl argument, proč Zeman Hůlkovi udělil vyznamenání, nevyšlo to.
Jde tu o další příklad Zemanovy velkohubosti, kterými se snaží zdůvodňovat svá podivná rozhodnutí, a nejen pro vyznamenávání prapodivných existencí. Zeman je konec konců usvědčený lhář, tohle není jediný, první a ani poslední případ. Stačí si připomenout případ novináře Breziny, o kterém lhal (podobně jako o mrtvém novináři Peroutkovi). U všech soudů, kam se novinář odvolal, to Zeman nakonec prohrál.
Ale o to nejde. Zeman se opírá o lidi, které pravda nezajímá. Zajímá je to, co Zeman říká a co se jako pravda tváří. A v tom se na svého prezidenta mohou spolehnout.

10. 11. 2016

Proč je česká politika tak ostudná?

Ptá se mne na to spousta lidí, hlavně těch, kteří si ještě vzpomenou, že jsem byl jako novinář blízko politikům a v politice tak trochu, někdy až moc, namočený. Na to není jednoduchá a úplně snadná odpověď. Naštěstí si skoro pokaždé vzpomenu na nějaký dobrý argument:
Protože to dávno není souboj osobností, střet politických myšlenek a programů, ale jen lpění na funkci, rozuměj na výhodném a výnosném zaměstnání, ve kterém není třeba odvádět dobrou práci a odpovídat za ni. Média ztratila zuby a na veřejnost se od voleb do voleb kašle. Ve kterém dokonce neplatí ani lidská slušnost, má-li politik hroší kůži, může se z čehokoli vylhat. Příklady si dosaďte sami.
A teď si to porovnejte s tímto citátem: „Vzdávám se mnohého. Svého milovaného úřadu, práce, která mne naplňovala, a kolegů a přátel, na něž jsem byl hrdý. Možná jsem si zničil politickou kariéru. Ale to všechno je nepodstatné; uchoval jsem si něco, co má pro mne osobně nesmírnou cenu – mohu chodit s hlavou vzpřímenou.“
Těmito slovy zakončil 3. října 1938 svůj rezignační projev v Dolní sněmovně britského parlamentu ministr námořnictva Alfred Duff Cooper. Nesouhlasil s tím, jak Velká Británie ustupuje Hitlerovi, jedná s ním v rukavičkách, místo, aby ukázala tvrdou ruku.
Ano, absence pevného postoje, lpění na vlastních ideálech, nikoli na těch převzatých, které lze odložit snadno jako obnošený stranický dres při dalších volbách – i to devalvuje českou politiku.
Můžete vystudovat vysokou školu za rok nebo ještě kratší dobu, můžete do své diplomové práce opisovat z cizích prací, můžete se zúčastnit puče na svého stranického předsedu a pak v jeho vládě převzít křeslo ministra, nebo dá hejtmanovat. Můžete být pár let komunistou, můžete spolupracovat se Státní bezpečností, rychle převléknout kabát a stát se demokratem. Můžete tvrdit, že budete národ spojovat a potom kdekoho pomlouvat, urážet, svalovat vlastní chyby na jiné. Můžete se tvářit jako demokrat, a přitom se klanět autoritářským režimům Číny, Ruska…
Ano, to všechno můžete, a ještě mnohem víc.

31. 10. 2016

Ujišťujeme vás, drazí soudruzi…

Nemastný neslaný premiér, hulvát z Hradu, bývalý odborář a předseda sněmovny, kterého skoro nikdo nezná, pokud si nepamatuje jeho opileckou eskapádu, poslali pokornou supliku vládcům Číny. To ne my, to oni.
Více zde: http://zpravy.idnes.cz/ctyri-nejvyssi-politici-se-distancovali-od-schuzky-hermana-s-dalajlamou-14q-/domaci.aspx?c=A161018_160816_domaci_kop
Miloš Zeman, Bohuslav Sobotka, Milan Štěch, Jan Hamáček. Zřejmě se zřekli cti být ústavními činiteli samostatné České republiky a stačí jim být gubernátory mocného Čínského prezidenta. Fuj!

20. 10. 2016

Reforma EU je víc než nutná!

Žijeme v pokřiveném světě, kde informace platí víc než čin, a spoustu lidí živí jen bezbřehé kecání.
Osvobození druhého největšího iráckého města Mosulu z rukou Islámského státu může znamenat bezpečnostní riziko pro EU. Džihádisté evropského původu, kteří teď bojují na straně islamistů na okupovaných územích Iráku a Sýrie, by se totiž mohli vrátit domů a pokračovat v terorismu na starém kontinentu. V úterý před tím varoval eurokomisař pro bezpečnost Julian King.
Čekal bych, že pán, který je něco jako ministr vnitra pro Evropu, mne nebude informovat, to bych naivně čekal od novinářů. Čekal bych, že navrhne, co s tím budeme dělat, že novinářům oznámí svůj plán, jak takové pohromě zabránit, jak zajistit bezpečnost obyvatel zemí Evropské unie.
A čekal bych, že se ho na to novináři zeptají. Ale to asi čekám moc.

18. 10. 2016

Až naprší a uschne, pokvetou hrábě

Před pár lety zdůvodňovali dodavatelé vody do domácností její zdražování nízkou spotřebou. Čím míně vody proteče kohoutky v domácnosti, tím musí být voda dražší, protože malá spotřeba se dodavatelům vody nevyplatí. Prý to je logické
Pomiňme na okamžik fat, že nejde o reálné ceny a skutečné ohodnocení ceny vody, ale vytváření zisku dodavatelům vody. Vy neplýtváte vodou, a oni nemají na zlaté kohoutky do koupelny.
Teď přišli vědci s opačnou mantrou: Kdo víc spotřebuje, víc zaplatí. Stop plýtvačům vody! Volají. To je logické. Voda se stává nedostatkovou komoditou, zvláště v létě, kdy málo prší, dokonce prší stále méně než v minulosti a kdy voda mizí jako mávnutím kouzelného proutku. Jenom v souvislostech nám ta logika nějak pokulhává.
Občan – spotřebitel by měl v každém případě vycházet z logických a správných informací, aby se mohl logicky a správně rozhodovat. To ale u nás neplatí, ale možná jednou bude: až naprší a uschne…

14. 10. 2016

Degradace demokracie skrze policejní blbost

Ministr vnitra Milan Chovanec není muž na svém místě.
Policie se pod jeho vedením mění v nedemokratický nástroj, který brání lidem dělat to, co ústava, zákon ani jiný právní předpis nezakazují, stačí ale, že se to nelíbí zlomyslnému starci na Hradě a jeho poskokům.
Poslední ukázkou pokřivené demokracie v podání protisobotkovského pučisty, který zradil ostatní pučisty, a tak si vysloužil místo v Sobotkově vládě, je: Policista hymnu na Hradě skautům nezakázal. Jen řekl, že se to nesmí. Najděte aspoň jeden rozdíl!
O demokracii nepřicházíme naráz, ale postupně. Začneme nejapným vtipkováním o 17. listopadu, ale potom si přisvojíme oslavu konce pádu totality, necháme personál čínské ambasády řádit mezi zastánci autonomie pro Tibet jako rudogardistické úderky a krátce na to zakážeme skautům zazpívat hymnu na nádvoří Pražského hradu…
Co přijde příště?  

30. 5. 2016

Rudá „sranda“ neskončila

Agent Státní bezpečnosti Vojtěch Filip dával na posledním sjezdu KSČM k dobru tak dobré vtipy, že delegáti neodolali a znovu ho zvolili předsedou své odpudivé partaje. Přesvědčte se sami: všechno zlé je od USA, zárukou světového míru jsou Rusko, Čína a Írán.
A nezůstal sám, přidali se i další, takže ve sjezdových materiálech rudá estráda pokračovala takto: neselhal socialismus, jen uskutečňovaný model nezískal dostatečný prostor pro vlastní rozvoj a řešení společenských problémů.
Sedmdesát let v Rusku a půlstoletí v některých evropských zemích, včetně bývalého Československa opravdu stačilo k tomu, aby aspoň ti rozumnější mezi námi věděli, že to s nimi podruhé zkoušet nechceme.

16. 5. 2016

Ví pravá ruka, co dělá levá?

V české krajině by mělo ubýt žlutých lánů s řepkou, a nahradit je mají ovocné sady, pole se zeleninou či pastvy pro zemědělská zvířata. Hurá! Počítá s tím strategie zemědělství do roku 2030, s níž v pondělí souhlasila vláda. Ještě jednou, hurá!
Dobře se to čte, jenomže ve stejný den vyšla i jiná zpráva a ta je pesimistická:
Zemědělci v Dolním Němčí na Uherskohradišťsku kdysi sklízeli přes 100 hektarů česneku, od letoška už s pěstováním končí. Může za to levnější zelenina ze zahraničí, i když slabšího česneku z dovozu je k dochucení potřeba mnohem víc než českého.
Zřejmě pochopím, že ministr Jurečka nemůže účinně bránit českého zemědělce před lacinými výrobky z Polska, ale určitě je může bánit před dovozem čínského šmejdu. To je ovšem o dost těžší než nechat někoho napsat strategii.
A že po strategii za pár let ani pes neštěkne? Co na tom, teď jde o to o ní dlouze a důležitě debatovat, medializovat ji a sbírat body v průzkumech veřejného mínění.
 
4. 5. 2016

Zpívat hymnu zakázáno

I když to může znít jako přehnané tvrzení, my už nežijeme v demokracii. Nežijeme v té demokracii, která se v Evropě utvořila po šťastném skončení 2. světové války a která k nám do tehdejšího Československa pozdě ale přece dorazila po roce 1989.
Žijeme v něčem, co možná politologové časem nějak označí, co po ještě delším čase bude zřejmější historikům, ale většině z nás to je v podstatě fuk. Bojíme se o otevřená nákupní centra o svátcích, hádáme se o další nepodstatné hlouposti, komentujeme trapné kejkle mstivého starce z Hradu a jeho kašpárka, ale měli bychom si začít lámat hlavu, čím se teď řídí ve své činnosti policie, protože zákony sotva. 
Co není zakázáno, je povoleno. Ale u nás už je zakázáno kdeco, co zakázáno být nemá. A případ od případu je to jiné, dopředu nečitelné, takže záleží na nějakém konkrétním pokynu shůry, tedy na svévoli.
Například: Přijede čínský prezident a nemají se vyvěšovat tibetské vlajky, nemá se s nimi chodit mávat do ulic, kudy čínský prezident pojede. Rozumějte, zakázáno to není, ale když tam půjdete, zakročí proti vám policie. Policie naopak nezakročí proti militantním Číňanům, kteří nepřišli vítat svého prezidenta, ale napadají demonstranty, kteří mu dávají (velmi klidně a civilizovaně) najevo svůj nesouhlas s okupací Tibetu.
Mít názor, třeba odlišný, a projevit ho svobodně je u nás zaručeno ústavou, napadat jiné lidi, slovně a fyzicky za odlišné názory je naopak zakázáno, Policie to neví, anebo neumí správně rozpoznat a posoudit protiprávní jednání
Možná má opravdu jiné rozkazy. Stejně jako loni 17. listopadu, kdy nepustila na Albertov kohokoli, kdo byl podezřelý, že má jiný názor než prezident Zeman. Stejně jako když skauti chtějí na svátek sv. Jiří, což je jejich patron, zazpívat na Hradě státní hymnu.
Ani to se teď u nás nesmí.

26. 4. 2016

Vítejte ve starých časech

Jako by se k nám na pár dnů vrátil Brežněvův a Husákův (ne)reálný a hlavně odpudivý socialismus.
Čínského prezidenta vítali v Praze organizovaní vítači, ale nebyla to nevinná školní dítka jako tehdy, před více než čtvrtstoletím, byli to militantní zaměstnanci čínské ambasády, jejich děti a čínští studenti pražských vysokých škol, kterým zjevně velel nějaký pekingský fízl. Proto záběry z dnešní Prahy připomínají spíš dokumenty z šedesátých let minulého století z ČLR, kde Rudé gardy mlátily na ulicích každého s odlišným názorem, a ne události z demokratické Evropy 21. století.
Je to ostuda.
Je to ostuda Číny, servilní čínské ambasády v Praze, ještě servilnější Kanceláře prezidenta republiky a zvláště české policie, která nezabránila Číňanům v Praze páchat trestné činy, nebo přestupky, nebránila s dostatečným nasazením pokojně protestující Čechy proti násilí ze strany Číňanů, a nebránila tak hodnoty, na kterých stojí naše společnost.

30. 3. 2016

Marketinkové tažení prezidenta Obamy

Proč jel americký prezident Barack Obama na Kubu? Zřejmě chce před koncem svého prezidentského mandátu dokázat něco velkého (smířit USA a Kubu), ale i tato zřejmě poslední zahraničně politická akce je plácnutím do vody jako prakticky vše, co udělal od okamžiku, kdy dostal za nic Nobelovu cenu za mír.
Na Kubě vládnou bratři Castrové, není tam svoboda a demokracie a nedodržují se tam lidská práva. Na Kubě jsou političtí vězni, pár hodin před jeho příletem úřady dokonce zavřely bílé vdovy, ženy, jejíž manželé jsou ve vězení. Ale Barack Obama rozdává úsměvy a potřásá si rukou s diktátorem:
Já jsem Barack Obama a prodávám takové nijaké nic, pane Castro, zato draze a zabalené do hezkého lesklého papíru. Já vím, soudruhu Obamo, já jsem Raul Castro a od vás nic nekoupím, mně stačí, když se se mnou vyfotíte, propaganda je víc než byznys.
Marketink dostal Baracka Obamu do prezidentského křesla, marketinkovou akcí Made in Cuba jeho působení v Bílém domě pomalu končí.

29. 3. 2016

Jsme národem Švejka?

Jak bychom mohli být, když polovina obyvatelstva neví, kdo Švejk je? Nový politik od Babiše, Okamury nebo Bárty, nějaká celebrita, vítěz zpěvácké soutěže Česko hledá superstar… Ne, je to literární postava vymyšlená Jaroslavem Haškem!
Kdysi, v minulém století, téměř nebylo Čecha, který by knihu Osudy dobrého vojáka Švejka neznal, necitoval z ní. Dnes už jen sebemrskači, kteří se neustále traumatizují tím, že jsme něco horšího než vznešené národy da západ od naší hranice, omílají přihlouplou mantru: Na Západě si myslí a říkají o nás, že jsme národ Švejků.
Nejsme. Jenom nás dvě po sobě jdoucí totality vyškolily, že být blbý je výhodnější než být chytrý, že je důležité starat se o sebe a ne o jiné, že je pohodlnější závidět sousedům než se přičinit o vlastní úspěch… Já bych to nikomu nevyčítal. Současná demokracie taky neplodí jen rozumné lidi, někdy právě naopak.
Kdybychom ale byli národem Švejka, dokázali bychom se na sebe podívat s odstupem a viděli bychom vlastní chyby, vysmáli se jim, možná se z nich poučili a nevyčítali je druhým.

21. 3. 2016

Budeme uplácet děti

Někdo někde v ČR vymyslel, omlouvám se, že si nejsem si jistý, kde to bylo, vyplácet dětem na základních školách prospěchové stipendium. Ale ono ani tak nejde o to, kde to bylo, jde o tak hloupý nápad, že se může brzy rozšířit po vlastech českých.
Děti na základních školách se ale, lidé zlatí s podivnými nápady, nemají učit pro peníze. Školáci se mají učit, aby se něco naučili (v životě se jim to může hodit například i při psaní na facebooku), aby z nich něco bylo, dostali se na střední a potom třeba na vysokou školu. A taky z touhy po vědění. Když to nebudou dělat, jejich chyba.
Ale hloupost je nakažlivá, láká a šíří se rychlostí světla. A tak asi opravdu budeme jednou uplácet děti, aby se naučily hychykyrydytyny, malou a možná i velkou násobilku a třeba i něco navíc, něco, na co správnou odpověď ve Wikipedii nikdy nenajdou.

18. 3. 2016

Nevíra je špatná, ale nic lepšího mne teď nenapadá

Už jako dítě jsem se naučil nevěřit politikům. Vypadali divně a říkali, co se jim právě hodilo do krámu, každý znal několik užitečných frází, poučovali nás, lhali, nikdy nepřipustili, že se mohou mýlit, a tak ani že se zmýlili, a všechno věděli nejlíp.
Naučil jsem se nevěřit médiím, tehdy, v komunistické éře, se neříkalo média, ale hromadné sdělovací prostředky. Lhaly hromadně a navíc jednotně, však se nadarmo neříkalo, lže, jako když Rudé právo tiskne.
Po roce 1989 se pro mne mnohé změnilo. Sám jsem byl u toho, když se sdělovací prostředky metamorfovaly z hlásné trouby režimu na svobodná média. Stále věřím, že základem novinařiny je kvalitní nestranné zpravodajství, zpravodajství, které se opírá o pravdivá a ověřená fakta, zpravodajství, které není obyčejným přepisem toho, co novinářům do diktafonu nadiktovali politici. 
Dnes se učím zase nevěřit. Nevěřím tomu, co se dozvídám, anebo věřím tak z poloviny. Kalousek říká, že Babiš je zloděj, a Babiš říká, že zloděj je Kalousek. Můžete si hodit korunou, pokud si chcete vybrat, co je pravda. A tak se učím nevěřit, a nejen proto, že si politici kupují jednotlivé novináře nebo rovnou celé noviny.

11. 3. 2013

Všichni straší a všichni chtějí vydělat

Volá mi nějaké call centrum a mutující mladík mě starší, že se brzy někde rozmlátím v autě nebo jinde, anebo umřu, měl bych u nich, a hned teď – jak jinak, uzavřít životní pojištění. To je na přesdržku, ale co nadělám, já jsem doma, a on někde bůhvíkde, v call centru.
Nějaká dívenka mi volá, abych si uzavřel cestovní pojištění, když ji řeknu, že se před cestou do zahraničí pojišťuji, poradí mi pisklavým hláskem, abych si uzavřel cestovní pojištění na celý rok, je to prý ohromně výhodné. Jak pro koho, pro mne sotva…
Ale takový už je tento svět, kdekdo se snaží vyrazit z někoho peníze, třeba poslední peníze. A je jedno, jestli to je zlodějská firma, která vnucuje důchodcům předražené hrnce, anebo solidní a spolehlivá banka.
Omlouvám se, ale byl jsem na oba dva hrubý. Ještě že hovory jsou monitorovány, myslím si, příště mně, takovému pitomci, nezavolají. Omyl, už zase někdo volá…

9. 3. 2016

Tunel ve zdravotnictví

Takže už to asi všichni víte… Zdravotnictví je na začátku svého kolapsu, ještě to není kolaps, ale jeho začátek to jistě je. Navzdory dramatickým a zdánlivě objevným vyjádřením několika představitelů v médiích to ale pro nikoho, kdo ve zdravotnictví pracuje, skutečné překvapení není.
Zdravotnictví ustrnulo někde v socialismu, kapitalismus se v něm po roce 1990 projevil hlavně bezuzdným tunelováním, předraženými přístroji a službami, které nemocnice nakupují. Výsledkem je to, že si budeme muset začít zvykat na odkládání lékařských, hlavně chirurgických, výkonů, ještě nekonečnější fronty v čekárnách, lacinější a méně kvalitní léky a hlavně naštvanější lékaře a sestry. Není divu, každý z nich je přetěžován nad únosnou mez, i to je porušování zákonů, o kterém mluví prezident České lékařské komory. Horší bude i dostupnost některých zdravotnických oborů v některých regionech.
Alfou a omegou je, že ve zdravotnictví chybějí peníze, ani po zrušení mnoha lůžek v nemocnicích, ani po redukci počtu zdravotnických pracovníků jich není dost. Česká lékařská komora chce, aby stát nasypal do zdravotnictví další peníze. To se asi stane, otázkou ale je, kolik se jich přitom rozkrade…

8. 3. 2016

Komu zůstane Černý Petr?

Každý, kdo si donedávna dovolil názor, že Evropa se nemůže postarat o každého uprchlíka, který se rozhodne, že využije její nynější prosperity a opustí vlastní zemi, byl u nás hodnými a milými lidmi označován za rasistu, v lepším případě těmi vzdělanějšími aspoň za xenofoba. Několik západoevropských politiků označilo obyvatele české kotliny za postkomunistické primitivy, protože jejich vláda odmítla povinné kvóty.
Dnes se protiuprchlické nálady šíří z Berlína, Mnichova, Vídně i z Bruselu. Nezvladatelný příliv uprchlíků reguluje Finsko, Švédsko, Dánsko. Německo k tomu nemá daleko, ale občas odtud ještě zaznívá pozoruhodná myšlenka, že země potřebuje pracovní síly. Jaké? Ptám se. A proč donedávna bránilo totéž Německo vstupu na jeho trh práce Polákům Čechům, Slovákům…
Politici v západní Evropě otočili, nebo pomalu otáčejí, pomalu, aby neztratili tvář. Lidská paměť je ošidná a slabá a oni a jejich marketinkoví kouzelníci dobře vědí, že mohou říkat, co chtějí, třeba každý měsíc něco diametrálně odlišného, nikdo jim jejich slova nebude připomínat, nikdo je nepovolá k odpovědnosti.
A tak je dnes jejich obětním Beránkem Řecko. Řecko má zastavit uprchlíky, a když to neudělá, vyloučí ho ze „schengenu“. Ještě před pár dny stejní politici tvrdili, že to Řecko samo nezvládne. To je politika, panečku!

7. 3. 2016

Podporujte naše boháče

Proč máme platit víc za elektriku, když cena elektřiny klesá? Protože stát potřebuje vybrat peníze na úhradu dotací solárním baronům. Každá babička, každá samoživitelka jim přispěje svou troškou do mlýna.
Když se stát rozhodl podpořit rozvoj obnovitelných zdrojů energie, vzal to za špatný konec. Energie ze slunce je sice zadarmo, ale jen zdánlivě. Zařízení, která mění sluneční energii na elektrickou, jsou celkem drahá, takže si je nemůže pořídit každý, a hlavně je nutné je po skončení jejich životnosti za nemalé peníze recyklovat. Takže obnovitelný zdroj je to v českém vydání opravdu jen v uvozovkách. Ale horší botu udělal stát v tom, koho se rozhodl podpořit.
Místo toho, aby podpořil domácnosti, aby si mohli fotovoltaický panel na střechu nebo balkon pořídit za přijatelnou cenu, místo toho, aby vykupoval vyrobenou elektriku za výhodnou cenu právě od domácností, dotuje bohaté investory, kteří díky němu dále bohatnou. Jenomže peníze, které teď mají v kapse oni, v rozpočtu chybějí a je třeba někde vzít.
Tak tedy, chcete svítit? Zaplaťte! Chcete topit, zaplaťte víc! Náš stát se chová jako Babinský: Babko, máš poslední tři stovky, tak je koukej vypláznout, aby si solární baron mohl koupit lepší vzduch do pneumatik!

4. 3. 2016

Česká republika se omlouvá

Česká republika se bude muset omluvit vnučce Ferdinanda Peroutky za to, že prezident Miloš Zeman plácal nesmysly o významném českém novináři (dalo by se říct české novinářské legendě, kdyby takové osobnosti dnes neválcoval Jarda Jágr nebo Dominik Bůh Hašek. Legendy se holt mění). Rozhodl tak soud.
Proč se ale má omluvit Česká republika?
To je otázka a jedna ze záhad, jaké čas od času plodí česká justice. Česká republika o Peroutkovi nebájila, takže není důvod, proč by se omlouvala, a pokud vím, prezident není Česká republika, i když je podle ústavy hlavou státu. Česká republika je společenství lidí, jsme to my všichni, dokonce i ti, kteří Miloše Zemana do jeho úřadu nevolili (a ani nikdy jindy).
Ale dobrá, omluvme se za to, co jsme neřekli, když to nikdo jiný neudělá, napravme to zlo.

2. 3. 2016