Útisk

Vydalo nakladatelství Zlatá rybka, Praha 2015
Foto: Profimedia.CZ

Jaké bylo narodit se a žít v nesvobodné společnosti? Jaké to je, když se mladý muž, skoro dítě, ocitne v pavučině moci s jejími svody i ukrutnostmi? Jak pozná, kde jsou hranice jeho možností vzdorovat zlu, anebo kdy a proč se přizpůsobí, splyne a stane se součástí systému? Pozná, kde končí pasivní rezistence vůči režimu a kde začíná posluhování? Čemu všemu bude muset čelit? Co všechno proti němu totalitní moc použije? Na tyto otázky hledá Jiří Bigas odpověď ve své nové knize.
Útisk představuje institucionalizované zlo a zlo v lidech, v každém člověku. Někdy začíná lhostejností, někdy strachem o sebe, ale vždycky končí zločinem. Útisk je podobenstvím totality, moci a bezmoci, je alegorií úřadů té doby, stranických sekretariátů, včetně nejmocnějšího, tajných policejních složek, zvláštních oddělení a cenzury. Je to příběh mladého muže postrkovaného významnými i bezvýznamnými událostmi od ničeho k ničemu až do hořkého ale možná aspoň na čas vítězného konce.
Pro mladé lidi může být tento román nahlédnutím do sice nedávné, ale téměř neznámé minulosti jejich rodičů a prarodičů. Těm, kteří dobu nesvobody prožili, možná připomene hodnotu svobody, za kterou se nedá nic koupit, kterou je ale možné vyměnit na lákavé sliby života jako v pohádce.
V pohádkách dobro vítězí. Tohle ale není pohádka.
Ukázka: Bylo ráno. Kohoutek zamáčkl budík, když ho jeho protivné cink, cililink v talíři plném desetníků probudilo z neklidného spánku s dost znepokojivými sny, zamáčkl budík, umyl se, nasnídal, oblékl si nový oblek a šel do práce. Nechodil tam rád. Vzpomínal, jak mu matka v pátek před večeří oznámila, že mu na nábřeží našla dobrou práci. Dobrou? Podivil se. Na nábřeží, to snad ne! Vyjevil se otec. A to mu připadalo podivné, otec se s matkou obyčejně nehádal, ale řekl si, dobrá, a matce řekl, tak dobrá, mami, a hned v pondělí tam šel.