
Od 17. listopadu k Sametové revoluci.
V paměti lidí jsou zapsány historické události, které oni sami prožili, které prožili jejich blízcí, které znají z knih, médií a školních učebnic. Ale lidská paměť je někdy ošidná. Na zlé věci se snadno zapomíná, a proto je tak důležité připomínat si naši historii, osobnosti, které ji formovali, a události, které ovlivňovaly životy nás všech.
Tato publikace má čtenářům připomenout dobu bezpráví, kdy porušování lidských práv bylo politickou praxí a metodou vládnutí autoritářského státu, zakotvenou do právních norem, propagovanou ve sdělovacích prostředcích a oslavovanou v dílech umělců. Autor ji nejen prožil, ale patřil k jejím protagonistům. Byl zpravodajem ČTK, který byl u založení Občanského fóra v Činoherním klubu, ale jeho zprávu vedení ČTK nevydalo. V úterý 21. listopadu založil společně s kolegy z Domácí (v tehdejším slovníku Politické redakce) Občanské fórum, které změnilo tiskovou agenturu z komunistické hlásné trouby v respektovanou instituci, a to dříve, než Sametová revoluce zvítězila na vládní úrovni. Byl hradním zpravodajem ČTK a musel nejprve přijít na to, jak psát o prezidentovi, který už není generálním tajemníkem ÚV KSČ. Kniha je svědectví o prvních deseti dnech, které měly obrovský vliv na přeměnu politického systému, ekonomické a právního prostředí v tehdejším Československu i na každodenní život jeho obyvatel.
Vydala městská část Praha 4, Praha 2018
Ukázka
Dnes už si ani pamětníci nevzpomínají, kdo jako první pojmenoval nenásilný převrat z konce roku 1989 souslovím Sametová revoluce. Snad to byli novináři ze Západu okouzlení revolucí bez násilí… Ale není to důležité. Těm několika dnům, které rozhodly o zásadní změně společenských poměrů u nás, se říkalo také Něžná revoluce, občas Veselá revoluce, anebo Vzpoura slušných lidí. Co důležité skutečně je a stojí za zapamatování, je fakt, že nás události z konce roku 1989 osvobodily od strachu, předstírání a lži. Tehdy se říkalo, komunisté předstírají, že nám vládnou moudře a spravedlivě, a my předstíráme, že jim to věříme. Vysvobodily nás z dusivého sevření autoritářské moci vládnoucí komunistické strany podpořené frázemi a pendreky, z nerovnoprávné společnosti, kde o osudech lidí často rozhodovaly kádrové posudky, pomluvy a anonymní udání.
Pavel Tigrid v knize Kapesní průvodce inteligentní ženy po vlastním osudu napsal:
Vedoucí síla československé společnosti zadusila, co se tvůrčího objevilo, ať to byl nápad, nebo kus slušné práce, nechala zastarat stroje i myšlenky, dopustila těžko napravitelnou ekologickou zkázu, špatně plánovala a investovala, ale zato zručně falšovala výrobní výsledky.
A Karel Kryl z exilu zpíval:
Byl divný tenhle stát, když musel si se dívat, jak zakázali hrát a zakázali zpívat. Jen motýl Smrtihlav se nad tou zemí vznáší, kde v kruhu tupých hlav dlí Veličenstvo kat.

Vytvořeno službou Webnode