
Literární policie
Novinář Jiří Bigas svou profesi nezapře: krátké povídky ze zapadlého maloměsta jsou napsány živým a čtivým jazykem, s přesvědčivou uznalostí prostředí, neštítí se výrazné pointy. Režimy se mění, ale těžiště Bigasovy knihy žije pořád stejně: nuda a bezřasí, tvrdá a nebezpečná práce, po ní hospoda a po ní náhodný, zvířecí sex. Lidé,kteří se nedostanou do dějin, zažívají také své tragédie, ale z těch přes všechnu drastičnost nezbude víc než sousto pro místní klepny. Jistě, podobných outsiderských kronik jsme už četli hodně a sugestivnosti například Stasiukových Haličských povídek Bigasova kniha nedosahuje, pouhou sexuální otevřeností dnešního čtenáře také jen tak neohromíte, ale svou empatií nakažlivou radostí z vyprávění předčí Místečko mnohý vykonstruovaný palimpsest.
Kulturní noviny, 7. 12. 2010
Vytvořeno službou Webnode