Léto
Někdy slunce spálí trávu až ke kořenům. Koně pak bez chutí ukusují žluté chomáče. Švihají žíněnými ocasy po dotěrných mouchách. Jejich pysky jsou hebké jako samet.
Ležíme s očima zabodnutýma do modra. Držíme se za ruce.
Zavři oči a podívej se do slunka.
Víří v nich červená kola. Krev…
Sny, které se nám zdají na slunci jsou bláznivě horké. A pysky koní jsou jako dívčí paže, ale nestojíš jen o koňské polibky. Leháš si na břicho.
Svět povyrostl a je plný pokušení.
Podzim
Ve vysokém nebi táhnou ptáci. Chlad zbarvil listy stromů a země žloutne pod šustivou peřinou. Naše dlaně krvácejí přezrálými šípky
Budeš vařit čaj?
Na lavičkách se bělají stařenky jako ochmýřené hlavy pampelišek. Brzy odpoledne zacházejí do svých domků. Vítr by je rozfoukal do všech stran.
Doma možná uvaří šípkový čaj.
Večer přichází naráz a s rozevlátým kabátem. Tvář mu vytečkovaly bílé obdélníky oken. Do ulic se od řeky vplíží mlha.
Pusť, studíš.
Zima
Vločky jsou jalo polibky první lásky. Studí. A první sníh nikdy nevydrží. Taje a s ním mizí stopy lidí.
On schovali holé ruce do kapes odřeného zimníku, bylo vlhko a procházka nebyla tak poetická, jak si představoval. Ona měla na mokrý sníh řasách.
Kde je letošní horké léto? A kde horký čaj z červených šípků…
Vezmu tě za ruku.
Pusť, studíš.
Jaro
Stáli jsme na břehu jezera. Bylo šedé jako její oči. Bylo studené jako její ruce. Bylo mi cizí jako její rty.
Od jezera na nás stříkal vítr Spojil naše vlasy do obětního věnce. Co ale spojí nás dva?
Dítě, které se probouzelo v jejím těle, s mělo stát obětním beránkem. A Pilát si mohl umýt ruce před i potom.
Když ti natrhám kytku, budeš mne mít zase ráda?
Všude kolem vyrůstaly ze země zelené lístky konvalinek posypané bílými květy.
Netrhej je! Jsou to moje slzy.