1. Telefon zazvonil v šest. „Haló.“ „Nevěděl jsem, jestli tě zastihnu,“ řekl hlas, který by měl znát i přes propast času, trochu změněný časem, ale povědomý, pořád stejně vyčítavý. „Pan Vajíčko je v pánu, a ty nic nevíš,“ řekl Chára. Byl to on. „Vážně?“ Nevěděl, co na to říct, co se v takovém okamžiku říká. Je mi to líto, přeju upřímnou soustrast, nebo co… „Aha, to jsi ty,“ řekl ještě rozespale. „Aha, ty ještě spíš.“ „Spal jsem.“ „To jsem nevěděl, já sám nespím už od pěti.“ „A on,...