1. Telefon zazvonil v šest. „Haló.“ „Nevěděl jsem, jestli tě zastihnu,“ řekl hlas, který by měl znát i přes propast času, trochu změněný časem, ale povědomý, pořád stejně vyčítavý. „Pan Vajíčko je v pánu, a ty nic nevíš,“ řekl Chára. Byl to on. „Vážně?“ Nevěděl, co na to říct, co se v takovém okamžiku říká. Je mi to líto, přeju upřímnou soustrast, nebo co… „Aha, to jsi ty,“ řekl ještě rozespale. „Aha, ty ještě spíš.“ „Spal jsem.“ „To jsem nevěděl, já sám nespím už od pěti.“ „A on,...

1. Sen je iluze. V noci špatně spal, měl divoké sny. Zdálo se mu, že je noc po maturitě a on se miluje s Milevou před kostelem svatých Petra a Pavla v kupě omamně vonícího sena… V navlhlé kupce sena ležela se mnou žena, dal jsem jí ruce do těla, smála se, potom křičela, položil jsem na své ruce vřelý a ony do půle mi uhořely, snil, jako by se svět znovu stal básní. Zvony v kostelní věži odbíjely, bijí půlnoc jako poledne, z kostela vyjde kněz, vypadá jako Pan...

1. Lidský život je cesta ke smrti. Jel pohřbít Pana Vajíčka, vyrazil na cestu hned ráno, ale měl dost času a rychlé auto, nemusel spěchat, stejně není kam spěchat, vždyť celý lidský život není nic jiného než cesta ke smrti, vzpomněl si na výrok filozofa Seneky, oblíbeného filozofa Pana Vajíčka, ale rozhodl se, že si prohlédne stará známá místa, možná se zastaví na pár hodin v Budějovicích. Ano, určitě se tam zastavím, v restauraci hotelu Zvon na pěkný steak z černého býka z...

1. Spánek je malá smrt. Spal, jako když ho do vody hodí, usnul i na tom starém proleželém divanu, který Chára zdvořile nazýval pohovkou, a který snad pamatoval vyhnané sudetské Němce, nebo aspoň první slovenské přistěhovalce z Transylvánie. Usnul mezi rakvemi k okamžitému použití, které přičinlivý majitel pohřební služby skladoval v jinak nevyužitých místnostech hned vedle kanceláře i v přístěnku na dvoře, v omamné vůni umělých květin a vysokých pohřebních svící....

1. Po snídani ho opustila. Nabídl jí, že ji hned po snídani někam odveze, do Krumlova nebo do Kaplice, kam bude chtít, anebo snad zpátky k Lipenskému jezeru… Odmítla, že půjde na stopa. Pochopil, že nechce, aby věděl, odkud je, a možná je odnikud jako všechny holky ze silnice. Byla poddajná a na vlastním těle jí moc nezáleželo, dala ho tak snadno, bez rozpaků a výčitek, žádný poklad, čistá studánka, ani věneček, který je třeba pro někoho opatrovat, a víc o takové holce nemusí vědět. Neptal...

1. Ráno byl nevyspalý. Spal špatně a málo a jeho spánek byl neklidný, plný znepokojivých snů, některé zaspal a zapomněl, některé si zapamatoval. Pan Vajíčko k němu ze školního stupínku promlouval jako starý Polonius: A především, sám sobě zůstaň věrný, a z toho poplyne jak z noci den, že budeš nezáludný také k jiným. Byl unavený víc než večer, ale musel vylézt ze spacáku, protože každou chvíli přijde Chára a začne úřadovat. Nebožtíci nepočkají, i když mají čas, celou...

Konec bude později.